Zastupování dítěte ředitelem zařízení

Umístěním dítěte do jednoho ze školských zařízení, kde probíhá ústavní či ochranná výchova, dochází k jeho odejmutí z moci rodiče a současně omezení rodičovských práv, neboť odpovědnost za výchovu dítěte přechází na ředitele zařízení. S tímto přechodem odpovědnosti za výchovu se pojí pravomoc zastupovat dítě v záležitostech, které se jej týkají.

Zákonné zmocnění ředitele zastoupit dítě umístěné v zařízení je z hlediska svých důsledků oprávněním, které se v zásadní míře dotýká jeho práv vyplývajících ze samotného účelu ústavní a ochranné výchovy, kterým je poskytování náhradní péče dítěti. V průběhu pobytu dítěte v zařízení běžně dochází k situacím, kdy dítě s ohledem na svůj věk nebo rozumovou a volní vyspělost není způsobilé jednat samostatně a musí být zastoupeno.

Zastupování dítěte je nutno chápat jako závazek, který mají vůči dítěti primárně rodiče, neboť plyne z rodičovské odpovědnosti, která zahrnuje soubor práv a povinností rodičů, jejichž trvání a rozsah může změnit pouze soud. Samotným umístěním dítěte do školského zařízení nedochází k jejímu omezení, zbavení či k pozastavení jejího výkonu. Uvedené tudíž znamená, že pokud soud nestanoví jinak, zákonnými zástupci dítěte i nadále zůstávají jeho rodiče, popř. jiní zákonní zástupci – např. opatrovníci či poručníci. Z těchto důvodů je naprosto esenciální, aby k výkonu tohoto oprávnění ze strany ředitele docházelo striktně na základě zákona a v jeho mezích.

Ze zákona je ředitel zařízení oprávněn zastoupit dítě v běžných záležitostech, které zahrnují záležitosti každodenního charakteru vyplývající z osobní péče o dítě. Bude se jednat např. o omlouvání dítěte ze školy nebo vyzvedávání předepsaných léků, u mladších dětí pak půjde např. o nákup oblečení, hraček, dárků za větší finanční obnos apod.

Dále je ředitel oprávněn zastoupit dítě ve věcech zásadní důležitosti, a to v případech, pokud jeho zákonní zástupci neplní své povinnosti nebo nejeví o dítě skutečný zájem, současně vyžaduje-li to zájem dítěte. Mezi uvedené záležitosti bude spadat zejména určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte či úkony spojené s poskytováním zdravotních služeb dítěti.

Ve vztahu k zastupování dítěte v oblasti vzdělávání, rozhodování o této otázce spadá primárně do gesce zákonných zástupců, případně samotného dítěte, v závislosti na jeho vyspělosti. Ředitel je oprávněn rozhodovat v těchto otázkách pouze pokud zákonní zástupci neplní své povinnosti nebo nejeví o dítě skutečný zájem, dítě není dostatečně rozumově a volně vyspělé se vyjádřit a jeho zájem to vyžaduje. Je-li dítě schopné se vyjádřit, jeho názorům musí být věnována patřičná pozornost. V rozporu se zákonem jsou tak např. případy z praxe, kdy ředitelky konkrétních dětských domovů zastupovaly dítě při jednání o povolení odkladu školní docházky v základní škole, neboť dětem byli jako zákonní zástupci jmenováni poručníci, kteří byli pro dětské domovy kontaktní.

Ve vztahu k zastupování dítěte při poskytování zdravotních služeb zákon upravuje jejich poskytování za třech různých situací: za souhlasu samotného dítěte, za souhlasu jeho zákonného zástupce a zcela bez souhlasu. Ředitel je v oblasti zdravotních úkonů oprávněn zastoupit dítě pouze v případech, kdy dítě není způsobilé vyslovit souhlas s ohledem na jeho rozumovou a volní vyspělost či povahu zdravotního úkonu, současně hrozí nebezpečí z prodlení, přičemž souhlas zákonného zástupce nelze bez zbytečného odkladu získat. V případech, kdy nelze získat souhlas zákonného zástupce z důvodu nebezpečí z prodlení, je ředitel povinen rodiče o hospitalizaci dítěte informovat.

Co se týče naplnění podmínek neplnění povinností zákonných zástupců či absence jejich skutečného zájmu o dítě opravňujícího ředitele zastoupit dítě v neběžných záležitostech, uvedené je záležitostí vyhodnocení konkrétních skutkových okolností. Zákonní zástupci dítěte nebudou plnit své povinnosti např. v případech, kdy nebude možné zajistit jejich souhlas, neboť nebude možné je žádným způsobem zkontaktovat, a to za součinnosti orgánu sociálně-právní ochrany dětí, přičemž současně bude hrozit nebezpečí z prodlení. Absence skutečného zájmu o dítě opravňujícího ředitele jej zastoupit může rovněž pramenit z okolnosti, že ze strany zákonných zástupců např. dochází ve vztahu k dítěti k fyzickému či psychickému týrání.

Jsou-li zákonní zástupci dítěte jeho rodiče a neplní-li své povinnosti soustavně, pak uvedené předpoklady mohou zároveň představovat důvody pro omezení rodičovské odpovědnosti rodičů umístěného dítěte. Ředitel zařízení by se v uvedeném případě tudíž měl obrátit na příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby u soudu inicioval řízení o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti a jmenování poručníka nebo opatrovníka dítěti.

V ostatních případech, tedy mimo rámec běžných a neběžných záležitostí, je ředitel oprávněn zastupovat dítě jen na základě výslovného zmocnění ze strany zákonných zástupců dítěte, které musí být udělováno vždy ke konkrétnímu specifikovanému úkonu. Generální plné moci, či jiné druhy předem udělených obecných souhlasů zákonných zástupců opravňující ředitele zastupovat dítě ve všech záležitostech, jsou v rozporu se zákonem, neboť dopadají i na věci zásadní důležitosti, kde je nutný souhlas zákonného zástupce. Na základě těchto plných mocí tak současně může dojít k zastupování dítěte i v případech, kdy zákonní zástupci jeví o dítě zájem a jsou se zařízením v kontaktu. Nezákonná je tak kupříkladu praxe konkrétních zařízení, kdy byly využívány k zastupování dítěte řediteli zařízení listiny nadepsané jako „Informovaný souhlas zákonného zástupce“, či „Souhlas se zpracováním osobních dat dle GDPR“ apod. které de facto pokrývají většinu úkonů týkajících se umístěných dětí. V takových případech totiž dochází k překročení pravomocí ředitele zařízení vyplývající z § 23 odst. 1 písm. l) zákona o výkonu ústavní výchovy, a tudíž k výkonu zastoupení v rozporu se zákonem.

Toto jednání s sebou může nést i dalekosáhlejší důsledky. Ředitel se za jistých okolností vystavuje riziku odpovědnosti za případnou újmu v případě neodborně provedeného lékařského zákroku na dítěti. K tomu by mohlo dojít např. v případě, jednalo-li by se o dlouhodobě plánovaný zákrok, nebylo zde tedy riziko z prodlení, a současně bylo možné zajistit souhlas rodičů, neboť rodiče byli kontaktní. Na straně rodičů by tak vznikal občanskoprávní nárok na uplatnění náhrady způsobené újmy dítěti v důsledku tohoto lékařského zákroku, na jehož důsledcích ředitel nesl svůj podíl viny právě tím, že si neobstaral souhlas rodičů k provedení předmětného zákroku.

Pojďme si zopakovat dnešní téma na kontrolních otázkách 

Otázka první:

Dochází umístěním dítěte do jednoho ze školských zařízení (dětský domov, výchovný ústav apod.) k omezení rodičovské odpovědnosti?

Ne. Umístění dítěte např. do dětského domova, nebo jiného školského zařízení, nemá na rodičovskou odpovědnost žádný vliv. Nedochází tedy automaticky ze zákona k jejímu omezení, či zbavení. Jakkoliv omezit rodičovskou odpovědnost rodiče směrem k dítěti smí pouze soud.

A otázka druhá:

Smí ředitel zařízení zastupovat dítě, aniž by k tomu potřeboval souhlas jeho rodičů?

Ano, je to možné. Ředitel zařízení smí dítě bez souhlasu rodičů zastupovat v tzv. obvyklých záležitostech zahrnující především záležitosti každodenního charakteru vyplývající z osobní péče o dítě. Např. nákup oblečení, dárků apod. Mezi takové záležitosti už ovšem nespadá např. zápis do školy, kde bude dítě vykonávat povinnou školní docházku.

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit u dalšího chytrého podcastu z oblasti závazkového práva. Na slyšenou!