Náhrada škody za zpožděný let z důvodu nedostatečné kapacity personálu k odbavení cestujících

Zpoždění letu může cestujícím způsobit velké komplikace, ať už se jedná o ztrátu času, zmeškání důležitých jednání nebo dodatečné náklady. Příčin tohoto negativního, avšak poměrně běžného jevu může být celá řada. Soudní dvůr Evropské unie se svém květnovém rozhodnutí zabýval odškodňováním za zpožděný let v případě nedostatečné kapacity personálu k odbavení cestujících. Pojďme se společně podívat na to, co se v daném případě řešilo.

Podle ustanovení čl. 5 odst. 3 nařízení, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě, v případě zrušení letu provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata. Soudní dvůr v daném případě řešil otázku, zda nedostatečná kapacita personálu letiště při odbavování může představovat mimořádnou okolnost ve smyslu tohoto článku.

Podstata sporu spočívala v nároku na náhradu škody způsobené zpožděním letu z Německá do Řecka o 3 hodiny a 49 minut. Odškodňováním za zpožděné lety se Soudní dvůr již v minulosti několikrát zabýval. Klíčové rozhodnutí v této oblasti je rozsudek ve věci Sturgeon a další, kde soudní dvůr rozhodl, že cestující, jejichž let byl zpožděn o tři hodiny nebo více, mají nárok na stejnou náhradu škody jako cestující, jejichž let byl zrušen, to vše ve smyslu čl. 7 nařízení.

Zpoždění bylo převážně způsobeno nedostatkem personálu k odbavení cestujících. V původním sporu okresní soud žalobě vyhověl. Nezabýval se však otázkou, kterou žalovaná letecká společnost namítala. A to, zda nebylo možné zpoždění předmětného letu odůvodnit mimořádnými okolnostmi ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení. Odvolací soud skutečně pojal pochybnosti o tom, zda žalovaná letecká společnost mohla zpoždění letu i přes přijetí všech přiměřených opatření zabránit. Proto podal předběžnou otázku vůči Soudnímu dvoru Evropské unie. Podstata otázky spočívala v tom, zda je třeba čl. 5 odst. 3 nařízení vykládat tak, že nedostatek personálu, který je pověřen odbavením cestujících, představuje mimořádnou okolnost ve smyslu tohoto ustanovení.

Soudní dvůr se předně věnoval bližší specifikace pojmu „mimořádná okolnost“. Podle něj, jde o takové okolnost, které jednak důvodu své povahy či původu nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dopravce a zároveň se vymykají jeho účinné kontrole. Obojí podmínky je přitom nutné naplnit kumulativně. Případem takové okolnosti je například úmrtí druhého pilota. Nebo podle českého Nejvyššího sodu takovou mimořádnou okolností je i rozhodnutí řízení letového provozu, pokud má dopad na zpoždění letu delší než dvě hodiny.

Co se týče první podmínky, tj. zda se jedná o důvod, který není vlastní běžnému výkonu činnosti dopravce Soudní dvůr uvedl, že posouzení a naplnění této podmínky je v kompetenci vnitrostátního soudu. Zároveň však připustil, že by posuzovaná situace, tedy zpoždění letu způsobené nedostatečnou kapacitou personálu, mohla být skutečně takto posouzena.

Dále se Soudní dvůr zaměřil na druhou podmínku, tedy na otázku, kdy se událost může vymykat účinné kontrole dopravce. V této souvislosti konstatoval, že je nutné rozlišovat tzv. vnější události, nad kterými dopravce nemá kontrolu, a které jsou způsobeny například přírodními vlivy nebo jednáním třetí osoby. A dále tzv. vnitřní události, přičemž v předmětné věci se jevilo, že nedostatek personálu plynul z činnosti příslušného letiště. Úkolem vnitrostátního soudu je v těchto případech posoudit, zda žalovaná letecká společnost měla možnost nad touto oblastí vykonávat účinnou kontrolu. Pokud by vnitrostátní soud dospěl k závěru, že zpoždění letu bylo skutečně způsobeno mimořádnými okolnostmi, musí vnitrostátní soud ještě posoudit, zda těmto okolnostem dopravce nemohl zabránit i přes přijetí všech situaci odpovídajících přiměřených opatření. Zároveň však Soudní dvůr uvedl, že při posuzování podmínky přijetí přiměřených opatření není možné po dopravci žádat podstupování neúnosných obětí, a to s ohledem na kapacity svého podniku v rozhodné době. Na druhou stranu jako příklad přijetí přiměřeného opatření Soudní dvůr uvedl možnost využití služeb jiného poskytovatele disponujícího dostatečnou kapacitou.

Soudní dvůr uzavřel, že nedostatečná kapacita personálu může představovat mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení. Nicméně, aby byl dopravce zbaven povinnosti platit náhradu, musí prokázat, že této okolnosti nebylo možno zabránit, byť by byla přijata všechna přiměřená opatření, která by umožnila její následky odvrátit.

Nyní tedy víme, jak problematice odškodňování za zpožděné lety přistupuje Soudní dvůr Evropské unie. Jaký je ale přístup českých soudů? České soudy se při rozhodování o nárocích na odškodnění za zpožděné lety řídí výše uvedeným nařízením a judikaturou Soudního dvora. Například v rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka 33 Cdo 679/2023 bylo potvrzeno, že předmětné nařízení je přímo použitelným unijním předpisem, který stanoví práva cestujících při zpoždění letu. Co se týče pravidel pro uplatnění těchto práv, ta se mohou v jednotlivých členských státech lišit, ale vždy musí nastavena efektivně a rovnocenně a nesmí nadměrně ztěžovat výkon práva na odškodnění

Pojďme si zopakovat dnešní téma na kontrolních otázkách 

Otázka první:

Jaká jsou kritéria pro výklad pojmu „mimořádná okolnost“?

Musí jít o takové okolnosti, které jednak důvodu své povahy či původu nejsou vlastní běžnému výkonu činnosti dopravce a zároveň se vymykají jeho účinné kontrole. Obě kritéria musí být naplněna kumulativně. Nicméně, aby byl dopravce zbaven povinnosti platit náhradu, musí zároveň prokázat, že této okolnosti nebylo možno zabránit, byť by byla přijata všechna přiměřená opatření, která by umožnila její následky odvrátit

A otázka druhá:

Jsou pravidla pro odškodňování zpožděných či zrušených letů dle nařízení, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě použitelná i pro Českou republiku?

Ano, české soudy se při rozhodování o nárocích na odškodnění za zpožděné lety řídí výše uvedeným nařízením a judikaturou Soudního dvora. Například v rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo potvrzeno, že předmětné nařízení je přímo použitelným unijním předpisem, který stanoví práva cestujících při zpoždění letu. Konkrétní pravidla pro uplatnění nároků ze zpožděných či zrušených letů se mohou v jednotlivých členských státech lišit, nesmí však být diskriminační.

Děkujeme za Vaši pozornost a budeme se těšit u dalšího chytrého podcastu z oblasti závazkového práva. Na slyšenou!