Chytrý podcast Barbory Košinárové na téma:

Právnické osoby a právo na ochranu dobré pověsti

Ochrana dobré pověsti právnických osob je tématem, které získává na důležitosti nejen v odborné právní praxi, ale i v judikatuře. Nález Ústavního soudu, který jednoznačně přiznává právnickým osobám právo na ochranu jejich dobré pověsti, představuje zásadní milník, který ovlivní přístup k právním nástrojům v této oblasti. Jaké důsledky tento průlomový nález přináší a jak může změnit dosavadní praxi? V dnešním podcastu se zaměříme na rozbor klíčových aspektů tohoto zásadního rozhodnutí.

Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. ledna 2025, sp. zn. Pl. ÚS číslo 26/24 řešil otázku, zda právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti podle článku 10 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel, kterým byla právnická osoba Milion Chvilek, napadl závěry obecných soudů, které dospěly k závěru, že právnická osoba nemá právo na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do její pověsti. Svou stížnost založil na tvrzení, že dosavadní interpretace § 135 a § 2894 odstavce 2 občanského zákoníku je v rozporu s ústavním pořádkem a upírá právnickým osobám efektivní ochranu základního práva.

Procesní peripetie vyvrcholily postoupením věci plénu Ústavního soudu. To následně posoudilo ústavnost zmíněných ustanovení a otázku, zda absence přímého nároku na náhradu nemajetkové újmy právnickým osobám nepředstavuje nepřípustné omezení jejich práv.

Zaměřme se předně na ústavní rámec práva na ochranu dobré pověsti. Ústavní soud potvrdil, že ochrana dobré pověsti právnických osob je součástí základních práv zakotvených v článku 10 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod. Přestože právnické osoby nejsou nadány lidskou důstojností nebo osobní ctí, pověst jako nehmotný statek přímo souvisí s jejich právní existencí a činností. Zásah do pověsti právnické osoby může vést k majetkovým i nemajetkovým důsledkům. Ústavní soud zdůraznil, že právnické osoby představují právní konstrukci odvozenou z lidské činnosti, a jejich práva by proto neměly být redukována na majetkovou rovinu.

Co se týče absence nároků na odčinění nemajetkové újmy právnickým osobám podle současné občanskoprávní regulace, ta byla Ústavním soudem označena za nedostatečnou z hlediska efektivní ochrany základních práv. Ochrana pověsti pouze prostřednictvím zdržovacího a odstraňovacího nároku podle § 135 občanského zákoníku není dostatečná, pokud nelze přiměřeným zadostiučiněním kompenzovat újmu způsobenou zásahem.

Ústavní soud rovněž zkritizoval právní doktrínu tak zvanou antropologizace, která argumentuje, že právnické osoby nejsou nositeli přirozených práv. Takový přístup označil za nepřiměřeně formalistický, neboť nezohledňuje význam pověsti právnických osob v současné společnosti a právních vztazích.

Ústavní soud se však v rámci svých analýz nezabýval pouze národní právní úpravou, nýbrž poukázal i na odlišné zahraniční přístupy. Zatímco některé právní řády, jako například Německo, poskytují ochranu dobré pověsti právnickým osobám bez přímého nároku na nemajetkovou újmu, jiné státy umožňují přiznání finanční kompenzace za nemajetkovou újmu. V tomto případě jde například o Polsko či Slovinsko. A z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že dobrá pověst právnické osoby je uznávána jako korektiv svobody projevu, avšak její ochrana nedosahuje stejné intenzity jako u fyzických osob.

Suma sumárum Ústavní soud dospěl k závěru, že právnickým osobám svědčí právo na ochranu dobré pověsti, včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do této pověsti. Absence přímé právní úpravy tohoto práva nepředstavuje důvod pro zrušení přezkoumávaných ustanovení, ale vyžaduje analogické použití prostředků poskytovaných v rámci ochrany proti nekalé soutěži podle § 2988 občanského zákoníku. Takový přístup zajistí ústavně konformní výklad a překlenutí neústavního stavu.

Co z toho všeho pro nás vyplývá? Většina Ústavního soudu v nálezu Pl. ÚS č. 26/24 (plenární věci Ústavního soudu číslo 26 lomeno 24) dospěla k závěru, že právnické osoby jsou nositeli práva na ochranu dobré pověsti podle článku 10 odstavce 1 Listiny. Tento výklad zahrnuje i možnost náhrady nemajetkové újmy prostřednictvím analogie s ustanoveními o nekalé soutěži.

Sluší se ovšem zmínit, že nález obsahuje odlišná stanoviska soudkyně a soudců Kühna, Fialy, Langáška, Ronovské a Wintra. Pojďme se alespoň v krátkosti zmínit proč tito soudci většinový výklad ústavního soudu odmítají.

Odlišné stanovisko můžeme shrnout do pěti klíčových bodů:

Za prvé: Dobrá pověst je majetkovou hodnotou, nikoli osobnostním právem. Odlišné stanovisko uvádí, že dobrá pověst právnických osob je chráněna výlučně v rámci článku 11 Listiny jako součást jejich majetkových práv. Argumentuje, že právnické osoby nejsou subjekty lidské důstojnosti a osobnostních práv, což znamená, že článek 10 odstavec 1 Listiny se na ně nevztahuje.

Za druhé: Většinový názor Ústavního soudu nemá dostatek podpory v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a komparativním právu. Soudci poukazují na to, že z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ani z komparativního práva nevyplývá, že by právnické osoby měly nárok na ochranu dobré pověsti jako součást osobnostních práv.

Za třetí: Dále autoři odlišného stanoviska upozorňují, že výklad většiny Ústavního soudu odporuje systematice a textu občanského zákoníku. Zdůrazňují, že zákonodárce vědomě vynechal možnost náhrady nemajetkové újmy pro právnické osoby a tento přístup by neměl být měněn soudcovským dotvářením práva.

Za čtvrté: Odlišné stanovisko zpochybňuje, že by ústavní pořádek České republiky vyžadoval ochranu dobré pověsti právnických osob na úrovni osobnostních práv. Argumentace většiny Ústavního soudu, která se opírá primárně o vnitrostátní ústavní právo, byla autory odlišného stanoviska označena za nedostatečně přesvědčivou.

A za páté: Konečně soudci varují před tak zvanou antropologizací právnických osob, tedy přisuzováním práv, která jsou vlastní fyzickým i právnickým osobám. Tento přístup považují za neodůvodněný a nepřiměřený, protože právnické osoby jsou umělými právními konstrukcemi a jejich práva by měla být omezena na to, co je nezbytné pro jejich funkci v právních vztazích.

Pojďme si dnešní téma zopakovat na kontrolních otázkách.

Otázka první

Jakým způsobem Ústavní soud překlenul neústavní stav týkající se absence nároku právnických osob na odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do jejich dobré pověsti?

Ústavní soud rozhodl, že překlenutí neústavního stavu není nutné řešit zrušením § 135 a § 2894 odstavce 2 občanského zákoníku. Místo toho navrhl analogické použití pravidel pro ochranu proti nekalé soutěži podle § 2988 občanského zákoníku, které umožňují požadovat přiměřené zadostiučinění. Tento postup zajistí účinnou ochranu dobré pověsti právnických osob, aniž by došlo k narušení právní jistoty nebo systematiky právní úpravy.

A otázka druhá

V čem se liší přístup většinového názoru Ústavního soudu od přístupu vyjádřeného v odlišných stanoviscích soudců a soudkyně Kühna, Fialy, Langáška, Ronovské a Wintra?

Většinový názor Ústavního soudu uznává právo právnických osob na ochranu dobré pověsti jako součást ústavně zaručených práv podle článku 10 odstavce 1 Listiny, což zahrnuje i možnost požadovat náhradu nemajetkové újmy. Naopak odlišná stanoviska tento výklad odmítají a tvrdí, že ochrana dobré pověsti právnických osob je výlučně majetkovou záležitostí chráněnou článku 11 Listiny. Kritizují také dotváření práva prostřednictvím analogie a varují před antropologizací právnických osob, tedy přisuzováním práv, která jsou vlastní fyzickým osobám.

Děkujeme za vaši pozornost a budeme se těšit znovu u dalšího chytrého podcastu. Na slyšenou.